Login
Setkání s legendou světových rally v Praze
| další obrázky v galerii |
)
Mnohým z nás se včera dopoledne (čtvrtek 4. března) splnil sen. Sen, který jsme si většinou ani netroufli snít.
Legendární Paddy Hopkirk znovu vyrazil na trať Rallye Monte Carlo ročníku 1964. Vedla (tenkrát stejně jako dnes) z běloruského Minsku do Monaca, celkem zhruba 4.500 kilometrů. Tehdy jel s vozem Morris Mini Cooper S 1071 ccm (první vyráběný Special), dnes s Mini Cooper S od BMW. Smyslem jízdy, kterou opakuje po čtyřiceti letech od svého slavného vítězství je hlavně připomenout primát Mini a také samozřejmě (trošku) propagovat nové Mini od baworáků. Jede s ním novinář z Daily Telegraph jako spolujezdec a štáb televize BBC, která chystá čtyřicetiminutový dokument o prvním vítězství Mini ve slavné soutěži.
Zdá se, že všechny zajímavé motoristické akce jsou u nás předmětem státního tajemství, takže Hopkirkova pražská návštěva byla zpočátku stejně tajemná jako veteránská jízda Euro Classic v září 2000 či česká etapa Rally Londýn - Sydney v červnu stejného roku.
Díky iniciativě Pražské sekce Mini Fan Clubu jsme se od pátku 27. února začali připravovat na Hopkirkovu návštěvu, i když se harmonogram postupně zásadně měnil. Potřebnou jistotu nám dodaly klubové stránky polských fanoušků (www.mini.org.pl), kde již v pátek počítali s Hopkirkovou návštěvou (v úterý ve Varšavě) jako s hotovou věcí a organizovali špalír u Katovic. Mezitím celou republikou létaly maily, SMS a telefonáty. Původní termín, středa, byl v pondělí vyměněn za čtvrtek, ale nakonec jsme se nějak dohodli.
Faktem zůstane, že ve středu kolem deváté večer dorazila posádka Hopkirk/Barlowe s doprovodem do Prahy. Někteří šťastlivci s nimi stihli ve středu povečeřet, zbytek fandů přijel ve čtvrtek ráno. Pro brňáky to znamenalo budíček v 5:00 a let po zmrzlé D1 do Prahy. Těsně po půl deváté jsme stáli před autoklubem v Opletalce. Pár minut čekání, přešlapování generality autoklubu jestli nás pustí hned nebo až později, ale bylo nás zhruba patnáct, takže to nakonec překousli. V salónku honosné budovy za rohem horního konce Václavského náměstí Hopkirka oficiálně přivítalo vedení autoklubu a my měli možnost předat mu za Mini Fan Club, pod dohledem kamer BBC, krásný pamětní pohár, který v šibeničním termínu zajistil Honza Mráz. Při vší prapodivné tajemnosti musím autoklubu vyseknout poklonu za to, že dokázal najít a přivézt časoměřiče, kteří v onom čtyřiašedesátém posádce Hopkirk/Liddon podepisovali jízdní výkaz. "Moc mě mrzí, že tu Henry nemůže být s námi", podotkl Paddy Hopkirk. Henry Liddon tragicky zahynul před patnácti lety.
Potom Paddyho na čtvrt hodiny "zatkli" činovníci autoklubu a provedli jej těmi místy, kde tenkrát byla časomíra, občerstvení posádek a všichni samozřejmě vzpomínali na leden roku 1964, kdy se rodilo jedno z největších překvapení soutěžního automobilového sportu. V nejprestižnějším automobilovém klání té doby, Rallye Monte Carlo, zvítězil a to absolutně červenobílý mrňous Morris Mini Cooper S. Za volantem tehdy třicetiletý Paddy Hoipkirk, na druhém sedadle Henry Liddon. Začalo tak slavné období, kdy tyto vozy kralovaly světovým soutěžím.
Pak nastalo to, co jsme ani nečekali. V pátém poschodí je krásná prosklená kavárna s výhleden na starou Prahu, kde se Paddy Hopkirk posadil k malému stolečku namísto předsednického a celou hodinu jsme jej měli vlastně jen pro sebe. Podepisoval až se mu kouřilo od tužky a často se zarazil, když našel v nějaké knížce svou fotografii čtyřicet let starou. No, vidíte, to jsem měl ještě tmavé vlasy!
Do legend vejde patrně paní Anastázie, která Paddymu líčila kam všude se svým Mini dojela a pod rukou jí podstrkoval Pepík Leština starý ŘP (tu růžovou knížečku) k podpisu. Zde nereprodukuji přesně, nicméně smysl je zachován. Paní Rakouská: "For my friend, please." Paddy se trošku naklonil a přimhouřil oko: "Is he your boy-friend?"
Občas mě dohoní situace, kterým podvědomě rozumím, ale nejsou zde běžné. Lidé jsou vstřícní, milí a ochotní, když někomu šlápnu na kuří oko, tak se omluvím. Setkání s Paddy Hopkirkem (* 14. dubna 1933) patří mezi ně. Nejen on sám byl krásným, ochotným a vstřícným člověkem, ale celý jeho doprovod se choval tak odlišně od nám známé arogance TV štábů, producentů a organizačních teamů těch známých a populárních lidí. Kameraman říkal pořád: "promiňte prosím" a Paddy za každý svůj podpis děkoval, bylo mu ctí podepsat se Ríšovi Vojíkovi na kus hliníkového plechu.
Před jedenáctou jsme trošku strojeně zajásali na ulici, BBC si natočila našeho fotografa Ivoše jak fotografuje, a Paddy Hopkirk odjel na zbývající kilometry.
Paddy, bylo nám s vámi pěkně, pokud to cítíte taky tak, jsme moc rádi.
Zeptali jsme se za vás jak hodnotí Paddy Hopkirk sportovní potenciál nového Mini. Zde je jeho odpověď:
Je o čtyřicet let modernější, ale myslím, že je to stále Mini. Myslím, že pokud by byl Issigonis stále naživu a dostal za úkol navrhnout nové Mini, udělal by ho stejně. Je to větší auto, ale dnešní auta musí být větší kvůli bezpečnosti, airbagům atd. Řídí se jako motokára, je to velmi, velmi příjemné auto a mám z něho velkou radost. Vím, že ho vyrábí jiná firma z jiné země, ale je dobré, že Mini pokračuje. Většina mých milovaných aut zmizela. Byl jsem velký fanoušek Citroenu 2CV a ten skončil. Nové Mini žije dál, je to znovu narozené Mini.
Lidé se často ptají, jestli mi nechybí klasické Mini. Ano! Ale nechybí mi pach benzínu a úniky vody.
Nakonec můžete si Paddyho poslechnout sami. Je to ve formátu WAW.
Fotky budou doufám v pondělí a pokud se chcete opravdu od srdce zasmát, podívejte se sem.