From: Jirka Voracek 
Date: Wed, 17 Oct 2001 07:46:55 -0700 (PDT)
To: Jiri Tlach 

Tak jsme ted s Martinem zasedli a neco jsme sesmolili.

Konečně jsme se odhodlali! Po telefonické domluvě jsme si vypůjčili "Mouka" na celý den. Hned v osm ráno jsme čekali na benzínce naproti Worryho bydlení až nám ho dovezou. Celou noc pršelo a ještě deset minut před osmou to nevypadalo pěkně, ale úderem osmé se obloha rozjasnila – déšť jako když utne. Auto přivezli přesně, papírování jsme vyřídili během deseti minut a hurá na to.

Prvním řidičem byl Martin, protože je starší a má přednost :o) (a mladší a méně zkušení mají dvojnásodnou sazbu pojištění). Napřed jsme jeli dolů, okolo Hyde Parku k sydneyské opeře a protože bylo opravdu krásné počasí, neodolali jsme a pořídili fotku s operou v zádech.

Sluníčko a obloha bez mráčku ale stejně vybízely k návštěvě krásných pláží. Za zadní sedačku surf, a jako správní beachmani jsme vyrazili směr Palm Beach, ta je nejznámější. Na cestu si Martin schoval ještě malé překvapení a to mi odhalil až po půlhodině jízdy – prodejnu a servis Mini & Moke. Naším zbožným přáním je samozřejmě mít také doma něco podobného, no, komentáře netřeba.

Ale dost mudrování, na pláž! Jizda v Moke je jako na motorce, motokáře a v Mini dohromady – zážitek je to prostě nepopsatelný. No schválně, v jakém jiném autě si můžete za jízdy sáhnout na vozovku, zatáčky klopit jako na sajdě a ještě přesedat z předního na zadní sedadlo a naopak?

Palm Beach je surfařů ráj zaslíbený a nás překvapil velikými vlnami. Jako správní středoevropané jsme se nelekli a vyběhli na naprosto vylidněnou pláž, že se projedeme. Naštěstí nás bdělý beachman, který na této pláži strávil snad celý svůj život zarazil. Pokud prý vlezeme do vody, tak nás spodní proudy během pár minut odtáhnou na otevřené moře a tam už to taková psina není. Máme se odpravit na místo hlídané záchranáři, takže jsme nakonec surfovali ve vybrané společnosti obtloustlých australanů. Popravdě řečeno nebylo to ježdění na surfu, ale boj o holý život. Dvacet minut si s námi vlny dělaly co chtěly a my byli rádi, že nakonec máme pod zadkem ručník na písku.

Po oschnutí jsme vyrazili do Ku-ring-gai Chase, je to přírodní park vzdálený jen kousek. Krásné prázdné a perfektně udržované silnice lákaly k ostřejší jízdě a s Martinem jsme si také užili pěkné svezení. Napřed na "křídlo" nasedl Martin a já sním uháněl po klikatých silničkách obklopených nízkou australskou buší. Na Martinovi bylo pěkně vidět jak je takový zážitek těžko popsatelný, a tak za chvíli už řídil on a na "křídle" jsem visel já. Až teď jsem si uvědomil, že jsme se občas řítili až stodvacetikilometrovou rychlostí, no prostě paráda. Na konci klikaté silničky byl krásný výhled na Palm Beach a okolí. Takže pár fotek a zpět směrem k domovu.

Cestou do Sydney jsme objevili další zajímavá zákoutí, úžasnou zátoku a přístaviště pro jachty a motorové čluny. Dalším velkým překvapením byl kostel, okolo kterého jsme náhodou projížděli. Z dálky to ještě šlo, ale zblízka vypadal jako odlitý z betonu a my zavzpomínali na naši panelákovou výstavbu.

Náš celodenní výlet Martina trošku zmohl, tak jsem jej vysadil doma a sám pokračoval dál. Takže jsem se povozil asi o čtyři hodiny déle. Auto jsem zaparkoval v půl jedné ráno. A samozřejmě pln zážitků padnul do pelechu.

P. S. Tento článeček berte jako malý závdavek k celostátnímu srazu Mini, který je úplně náhodou v Sydney a my tam samozřejmě nemůžeme chybět – Moke je již zamluvený!

Worry + Martin

zpět fanzin