Tož co napsat o tradičním plzeňském setkání fanoušků Mini? Devatenáctého ročníku se zúčastnilo přes devadesát vozů. Tuzemských, německých a letos překvapivě hodně aut z Rakouska.
Plzeňský kemp je však rok od roku jednak dražší (co se dá dělat), ale hlavně hospodský personál čím dál protivnější. Píšu o tom vždy a skoro při každé akci. Tedy návod: co můžeme? Nechat je bejt! Přestěhovat se tam, kde nás mají rádi tak praví klasik v reklamě na Staropramen. Možná tato informace do Plzně ještě nedorazila. Je to přece jen z Prahy skoro sto kilometrů.
Dlužno však podotknout, že plzeňští organizátoři s tím něco dělat chtějí. Nechali letos přistavit "pivní avii", kterou jsme téměř vypili, místní hospoda tedy utřela hubu. Znamená to ovšem jedině to, že budou příští rok ještě protivnější a pak se tedy ptám: "proč Bolevák?"
Další srazová "tradic", tedy propagační dvacetikilometrová jízda okolím se letos smrskla na kilometry dva s cílem na plzeňském náměstí. Nevím zda fakt, že můžeme parkovat na starobylém náměstí zastíní veškeré další programové aktivity.
Ale abych jenom nenadával (a Jarda mě nemusel napomínat), tak musím přiznat, že koncert Standy Staňka v sobotu večer byl naprostou srazovou bombou! Standa je jeden ze základní trojky tuzemských miníkářů. Téměř každý rok, když přijel, jsme jej přemlouvali: "Stando zahraj!" V těch dobách měl koncertů s Petrem Novákem tolik, že se ani nedivím tomu, že se mu nechtělo. V sobotu večer ale elegantně odstavil místní kutálku a rozjel to správné mini-retro, tedy šedesátá léta a Beatles to k Mini neodmyslitelně patří. Ještě jednou Stando díky!
Jura Tlach
P. S. Bylo mi vyčteno, že o plzeňských srazech píšu málo a nepříliš lichotivě, že to jaksi není "politicky korektní". Nemohu než apelovat na všechny, kterým se to nelíbí: pište VY, pište jak bylo v Plzni krásně, jak kouzelný byl program, jak mile se k nám všude chovali! Nestalo se abych příspěvek do našeho fanzinu zahodil do koše. Apropó, kdosi sliboval fotky. Je 8. října a nic zatím nepřišlo.