CZ UK
 

MINI krámek

Serepetičky

Login






Zaslat heslo

International Mini Meeting Vesprem, Maďarsko
9.–15. července 2001


Ostatní fotodokumentace v galerii

Maďarský sraz byl vlastně plánován jako týdenní dovolená. Jediný, kdo to zodpovědně dodržel byl Pepa Píža z Kroměříža, který se odhodlal vyrazit v úterý. My ostatní (tedy Suchánek, Mahony a naše posádka) jsme trapně cestovali až ve čtvrtek, naše chyba.

Uniklo nám tedy to nejzákladnější, totiž výlety po krásném městě a návštěvy nejrozmanitějších pamětihodností v okolí. Program byl velmi nabitý a absolvovat jej vyžadovalo v místním počasí (skoro čtyřicítky teploty) hodně odvahy. Ale dobře nám tak, měli jsme si "přivstat".

Naše cestička začala směrem na Hatě, kde jsme zakoupili vše potřebné ze sortimentu alkoholických nápojů. Je to krásný pocit třímat v ruce kvalitní třtinový rum z Filipín a to za cenu dvou třetin tuzemáku. Sucharda z toho byl tak odvázaný, že vlezl do skákacího stanu ač na to již věkem nemá, přežil však ve zdraví, bez zlomenin. Projeli jsme si krásnými rakouskými dědinkami, vyhnuli se Vídni, a podél Dunaje to napřeli na maďarský přechod. Mírné motání bylo na místě, protože naše mapy nezohlednili to, že maďaři již veškerý provoz, chtíc nechtíc, převádějí na dálnici. Tak úpěnlivě jsme se jí snažili vyhnout, až jsme skončili u betonových zátarasů a pobavený celník se nám snažil vysvětlit, že tudy opravdu nikam nedojedeme. Takže do jednoho z (asi tak dvanácti) jízdních pruhů a krokem krůčkem pomalu vpřed. Auta hořekovala, horko bylo již sotva snesitelné. Nakonec jsme se přes přechod přepasírovali a direction Balaton.

Vesprem je krásné městečko, tak nějak Kutná Hora, ale to jsme se přesvědčili až v pátek. Autokemp nalezen celkem rychle a stanostavby se povedly na jedničku. Jediné, co nám vyrazilo dech byla skutečnost, že kemp byl opravdu součástí místního, celkem velkého Zoo. Přes plot nám "dýchali" na záda velbloudi a cosi velmi africky rohatého, v místním restaurantu (mimochodem výborné pivo) poletovali pávi, no prostě idilka. Jen to vedro bylo téměř k zadušení. Součástí kempu byl sice malinký, "ale náš" bazének, v němž jsme trávili dlouhé chvíke odpočinku.

Páteční den jsme věnovali balatonskému výletu. Naštěstí z té méně obležené strany, jinak bych to asi nepřežil. Dopřáli jsme si lodní výlet, což byla celkem psina. Ujištěni, že se plavíme s nejzkušenějším jezerním vlkem (dokonce na to i vypadal) a na nejzodpovědnější lodi, jsme zaplatili za požadované lodní lístky a nalodili se s očekáváním velikých zážitků. Mělo se plout kolem poloostrova s motorem, vzápětí pod plachtami a celé nás to mělo za hodinu přesvědčit, že Balaton je úžasný. Vypluli jsme podle lodního řádu, nicméně i když mužstvo rozvinulo plachtu, nafťáček nás dokuckal zpět do přístavu, po plachtění ani ťuk. Suchánkovu teorii, že na každý opravdový sraz se musí trajektem, jsme pokoušeli až v neděli při odjezdu. Palvit se přes kousek Balatonu je sice zábavné, za deset minut to máte za sebou i s naloděním a vyloděním, ale ta cesta kolem vody zpět byla na mě moc. Plážičky obložené dekami, kvanta opékajících se těl, no nevím, co z toho turisté mají. . .

Rally odstartovala v sobotu dopoledne, všechna auta vzorně oblepena reklamami. Místní Tesco a pár dalších sponzorů se postaralo o to, že celá účast byla opravdu velmi laciná, nebo jsme si ještě představovali rakouské sumy a poplatky? Klasický šipkový itinerář ve slovenském jazyce a náš oblíbený překladatel Pavel Janovský nám zajistili, že jsme nezbloudili, vše správně splnili a ve zdraví dorazili do cíle zhruba padesátikilometrové trati. Cíl však byl přes čtyřicet kilometrů od kempu, takže to stejně vydalo na stovku. V cíli však překvapení z největších – kotlík s oroginálním maďarským gulášem. Většina kuchtíků tvrdí, že umí uvařit skvělý guláš, ale maďar to umí nejznamenitěji ze všech. Jen nám chybělo to pivečko. . . muselo počkat až do kempu.

Honem skočit do bazénu, jedno na svlažení a v šest večer zpět na parkoviště před místním Tescem na vyhlášení vítězů a poražených. Martin Suchánek opět vyhrál co mohl a dokonce byl natolik dokonalý, že putovní cenu (z níž jsme celý rok utírali prach) přenechal domácím borcům, tak je šlechetnej! Mahony si vezl cenu nejvzdálenějšího účastníka, což při nějakých slabých pěti stech kilometrech není až takový zázrak. Balaton je skutečně velice blízko. Z Brna to mám jen o pár kilometrů dál než do Plzně! Večerní táborák už nebyl tak ohnivý jako vloni, byli jsme všichi tak utahaní počasím, že se dost brzy zaléhalo do pytlíků. Cesta zpět byla malinkým hrorem s dobrým koncem. Napřed hrozné vedro, auta protestovala, pak bouřka, že nebylo vidět, ale nakonec jsme se všichni ve zdraví dokodrcali domů. Na mém tachometru přibylo od Balatonu 340 kilometrů. Příští rok jedeme zase, není o čem přemýšlet!

Jura Tlach

 

zpět fanzin


 
© MFC 2007