CZ UK
 

MINI krámek

Serepetičky

Login






Zaslat heslo
Subject: no subject
Date: Thu, 15 Mar 2001 01:27:46 +0100 (CET)
From: Martin Kavan 

Tak, mnohým jsem nestačil popsat, jak se mám v AUA, tak to posílám teď. Kdo to už dostal předtím, tak to bude mít dvakrát.

Mějte se a za šest dní máte jaro, no a tady je podzim. Jelikož mám stále omezenější přistup k počítači, píšu své zážitky postupně a jednou za měsíc, dva je pošlu. Tak už jsem tu druhý měsíc. Vše se pomalu začíná dostávat do zaběhaných kolejí. Čili do školy do práce a domů.

Sjednocení Austrálie

zbytek obrázků ve fotogalerii

Sjednocené Mini Je po oslavě Silvestra a 1. ledna kdy byl velký průvod. V tento den oslavují sjednocení Austrálie – to oslavuje bílé obyvatelstvo, Aborigines to neoslavují a považují to za začátek okupace. Ale to jsou jejich místní problémy. Tak jsme očekávali Australian Day. Očekávali jsme ho s napětím neboť se mělo do centra sjet na tisíc veteránů a muzea měla být zadarmo. Skutečnost předčila mé očekávání – opravdu se sjelo tak asi 800 opravdových skvostů. Od FORDU T přes Austin Minor, MG, Morgany, no prostě vše nač si člověk vzpomene i to, co v životě neviděl. Udělali jsme asi 400 fotek. Pak jsme se přesunuli k opeře a očekávali avizovanou leteckou šou. Byli jsme natěšení na F16, co nám Australští piloti ukážou a opět nezklamali. V 1:30 proletěli asi ve výšce 300, 400 metrů tři F16 a za nimi tři Herkulesy no a tím celá letecká šou začala a zároveň skončila. Sice tam pak ještě dvacet minut lítala sestava šesti akrobatických vrtulových letadel nějakou sestavu a seskočili dva parašutisti s padákama, ale bylo to nad zálivem v takové dálce, že to nemohl nikdo pořádně vidět. Tak jsme se vydali na návštěvy muzeí, byly zadarmo (naštěstí), tak jsme začali Muzeem zločinu.

Je to malé pěkné muzeum, kde jsou vlastně vyfotografovaní a popsaní první bílí obyvatelé Austrálie. Pak jsme šli do muzea Sydney. Opět nezklamali. Asi tři velké místnosti s fotografiemi Sydney před sto lety a pět modelů baráků, které již neexistují. To vše nás neodradilo a plni optimismu a očekávání jsme se vydali do Australského muzea v podvědomí jsem si představoval České národní muzeum a říkal jsem si, že dvě hodiny budou málo a že to budeme muset jenom proletět. No za dvacet minut jsme byli venku a to jsme prošli všechny expozice a viděli všechny exponáty! Nejvíc mě dojala expozice "skeletos", byly tam vystavené kostry živočichů. Což byly: kostra prehistorického ještěra nějaké kuny, ještěrky a ryby a kostry člověka sedícího v křesle. Další kostra jela na kole a třetí seděla na kostře koně. O nerostech a dalších expozicích se nebudu ani zmiňovat, většina základních škol má v kabinetu přírodopisu větší sbírku nerostů než Australské muzeum. A to má Austrálie obrovské nerostné bohatství a velice rozvinutý těžařský průmysl.

Tak a je tu únor, podle zaručených zdrojů nejteplejší měsíc v Austrálii. Podle místních obyvatel něco jako duben u nás, ale podstatně teplejší. Takže každou chvíli prší, sviti slunce a je zataženo. Jo, a vyzkoušel jsem Australské zdravotnictví. Jelikož jsem se moc potápěl v bazénu a plaval v moři, tak jsem přestal slyšet na jedno ucho. Hodná čínská doktorka a antibiotika to spravila, takže slyším líp než předtím což určitě kvitují učitelé které konečně slyším a vím, co po mě v hodinách chtějí.

21. února jsem byl s Worrym v MINI KINGDOMU, dál to budu spíš nazývat "ráj miníkářů" asi padesát vraků Mini všech možných typů a tři velké haly plné buď použitých nebo nových dílů, proste vše, nač si člověk vzpomene. Obsluha byla velice přátelská a trpělivá. Zavedli nás dokonce do skladu prodejny nových dílů a příslušenství, která byla součástí tohoto komplexu. Byli jsme tam dvě hodiny. Při odchodu se mě prodavač zeptal jestli jsem z Holandska. Takže celý natěšený sem vyšel ven, že už si mě nepletou s Rusem nebo Polákem či Jugošem. Tato euforie však trvala pouze do doby než mi Worry s ledovým klidem řekl: "Bodejť by si tě nespletl s Holanďanem vždyť oni tak chrčí, ze jim taky není vůbec rozumět. Nu což, moje výslovnost asi není opravdu dokonalá, ale australani jsou trpěliví, tak se zatím vždy domluvím. Ceny jak aut tak dílů jsou po přepočtu úplně stejné jak u nás, ba o trošičku dražší. Cooperovské přední kotoučové brzdy cca 1200 $, což je opravdu dost.

Úspěšné návštěvě však předcházela nedělní anabáze hledání prodejny. Dostal jsem pouze rámcovou informaci od spolužáka, že na jedné ulici viděl vrakoviště Miníků. Tak jsme se tam vydali. Jeli jsme přes hodinu vlakem. Autobusy žádné nejezdily, tak jsme museli pěšky. Ale Austrálie je opravdu země veliká a po dvou a půl hodinách chůze, kdy jsme šli stále po této ulici a došli jsme až k místnímu letišti, jsme usoudili, že to nenajdeme. Tak za odměnu jsme si zašli do australského leteckého muzea, u kterého jsme zastavili po dvou a půl hodinách chůze. Odměna byla opravdu sladká. V muzeu bylo šest letadel z toho tři zpola rozebrané, ale obsluha přátelská a prospekt, který mi dali ukazoval velké plány do budoucna. Cestou zpět jsme to vrakoviště přece jen našli. No a koncem února mě čeká cesta do Melbourne přes Camberu a Mount Koziuszko na F1.


Jelikož to rozesílám až po návratu z týdenního cestování, dodávám, že Austrálie je opravdu velká a nádherná.

Jen na okraj: F1 byly skvělé, vyhrál Schumacher (to asi víte), jezdil fakt skvěle. Po závodech jsme si procházeli dráhu, která je velice úzká. Únikové zóny minimální, takže se není co divit, že kousky auta vletěly na traťového komisaře, který stál nekrytý u dráhy. Teď tady všichni diskutují o bezpečnosti závodu a trati, ale stejně rozhodují peníze a ne bezpečnost. Brněnský okruh je proti Melbourne opravdu na výši.

Martin

  zpět fanzin

 
© MFC 2007