V. Mezinárodní Mini Weekend v Maďarsku (23.-25. června)

Maďarský Mini Club pořádál po páté Mezinárodní sraz spojený letos s Mr. Bean Rallye v Salgótarjánu asi 40 kilometrů pod Lučencem, velmi blízko slovenských hranic.

Z tuzemska se zúčastnila dvě auta s posádkami Kavan/Kavan/Suchánek a Tlach/Drdulová. Bratři Kavani jeli přímo z Brna (celkem 450 kilometrů jedna cesta), my jsme cestovali z hornorakouského srazu víkendovou jízdou na místo (asi 600 kilometrů).

Uvítání tradičně bouřlivé (zvláště s našimi slovenskými kamarády), s pořadateli už bouřlivé méně, alespoň do té doby než nám přijel tlumočník - pak už to šlo. Celkem jsme napočítali šestačtyřicet aut, většinou samozřejmě domácích, ale hojná byla úšast Slováků, zjevil se dokonce starý známý - Ludwig Mann - z Německa, který mě velmi šokoval, neboť nedorazil s Mokem. Viděl jsem zkrátka povědomého chlapa, ale dost dlouho mě trvalo, než jsem zjistil, že je to opravdu on. Jako identifikační znamení samozřejmě posloužil teriér Idefix (nezasvěceným prozradím, že je to vlastně fenka). Ludwig dostal velmi dobrou nabídku na prodej svého auta, a tak zakoupil Innocenti Cooper Export, aby měl čím jezdit přes léto, a staví si nový Moke.

Sobota byla tím hlavním, proč jsme se do Salgótarjánu trmáceli - velkolepá Mr. Bean Rallye měřila celkém 160 kilometrů a trať nás provezla divokým okolím města. Jak je vpodstatě celé Maďarsko placaté, tak okolo slovenských hranic je kopců habaděj. Šplhali jsme jako ještěrky krkolomnými silničkami, spolujezdci ochutnávali místní vína, testovali naše znalosti o útrobách Mini atd. První etapa se jela tradičně dle šipkového itineráře, na druhou etapu vymysleli pořadatelé jízdu naslepo podle obrázků nalepených na sloupech, plotech, zkrátka jako pionýrská bojová hra.

Nevím jakým zásahem osudu se nám povedlo vyhrát putovní pohár za první místo - spíš si myslím, že nás ocenili jako největší exoty. Dopřáli jsme si tedy skvělý oběd v místním restaurantu a večer se vrhli k táboráku na originální maďarskou slaninu a klobásky - sobotní večírek se mimořádně vydařil, podobně jako soutěže o nejkrásnější (rozuměj nejpůvodnější) a nejextravagantnější Mini. Hlasovalo se kuličkami z ložisek do prázdných flašek od oleje.

Zpáteční cestu jsme absolvovali dohromady s bratry Kavany a jejich "bimbo a bordo" Martinem Suchánkem. Zpestřením byl trajekt přes Dunaj a návštěva největšího bazénu na světě, proslulého vodního díla Gabčíkovo. Celní problémy nás minuly a do Brna jsme dorazili vpoklidu pozdě večer. Ronam Kavan pak ještě vlakem do Karviné, no, nezáviděl jsem mu. Příští rok je tedy naše účast povinná (putovní pohár je nutno vyhrát třikrát po sobě aby přestal být putovním), ale myslím, že akce za to stojí. Za poslední tři roky, co trošku maďarskou Mini-scénu sleduji, udělali naši kamarádi obrovský pokrok. Na jejich autech je stále vidět to obrovské nadšení, s nímž každý detail dopilovávají, organizace srazu také neměla chybu, byl by hřích propást jejich akci v roce 2001.

-jit-